Hudební divadlo Karlín oslavilo 4. dubna 2019 čtyřstou reprízu představení Carmen. A oslava to byla vskutku velkolepá. Hlavní a jediná současná představitelka Carmen Lucie Bílá se zároveň chystala na nedělní oslavu svých 53. narozenin, a tak nechyběl velký dort, speciálně zhotovený k této příležitosti, obrovský pugét rudých růží od Lucčina přítele Radka Filipiho, balónky ani ohňostroj. Slzy do očí Lucii ale vehnalo velké srdce, které pomocí bílých a červených čtvrtek vytvořilo v hledišti samotné publikum. Tento originální nápad nikdo z účinkujících nečekal a dojatí byli úplně všichni.

Muzikál Carmen broadwayského skladatele Franka Wildhorna s Lucií Bílou v hlavní roli se bez nejmenších pochybností zařadil k vůbec nejúspěšnějším představením Hudebního divadla Karlín. První uvedení se odehrálo 2. a 3. října 2008, a poté na nějaký čas uvolnilo místo muzikálu Aida. V roce 2015 se 30. listopadu s velkou slávou muzikál Carmen na scénu karlínského divadla vrátil. Režisér Gabriel Barre se uchýlil jen k několika drobným úpravám, ale jinak jej ponechal v původní podobě. A tak diváci mohli opět obdivovat velkolepá cirkusová čísla, divoké flamenco, perfektně nastudovaná taneční čísla v choreografii Pavla Strouhala a především skvěle odzpívané pěvecké party v podání renomovaných sólistů v čele s Lucií Bílou.

Ve čtyřsté repríze jsme kromě excelentní Lucie Bílé v hlavní roli viděli skvělou Dashu coby Katarinu, Petera Strenáčika coby Josého, v roli Garcii se vyžíval Václav Noid Bárta. Skvělé výkony podali také Jiří Korn v roli starosty Mendozy, svým smyslem pro humor oslňovala teta Inéz v podání Cenou Thálie ověnčené Pavly Břínkové a nezapomenutelný dojem v divácích svým výkonem zanechala Vědma Hanka Křížková. Živý orchestr pod taktovkou Miloše Krejčího pak bezesporu snese mezinárodní srovnání. Oslava čtyřstého představení byla velkolepá, jak na jevišti, tak poté v divadelním klubu. Při této příležitosti jsme pro vás připravili exkluzivní rozhovor s hlavní představitelkou Carmen Lucií Bílou.

Lucie Bílá: „Carmen je moje srdeční záležitost.“

O muzikálu Carmen v Hudebním divadle Karlín jsme popsali spoustu stránek. I toto jubilejní představení bylo překrásné, plné excelentních výkonů a dech beroucích i dojemných okamžiků. Tentokrát vám tedy přinášíme exkluzivní rozhovor s Lucií Bílou a obsáhlou fotoreportáž z oslavy.

Lucko, muzikál Carmen byl psaný pro vás, pro váš hlas. Čtyřistakrát jste stála na tomto jevišti. Jaký je to pro vás pocit?
Tak ne čtyřistakrát, protože já jsem v té první fázi měla vedle sebe úžasnou kolegyni, která shodou okolností dnes hrála Katarinu (Dasha, pozn. redakce), a ona je tak fenomenální zpěvačka, že lidi odcházeli z toho představení stejně nadšení. Já musím říct, že je to představení, které mám strašně ráda, nepamatuju se, kolikrát jsem jí já z té čtyřstovky hrála, ale dneska, když začaly hrát první tóny, tak jsem si uvědomila, že těch deset let s Carmen bylo báječných. Že jsem šťastná jak blecha, že můžu hrát ano – něco, co je napsané na mě, není to jenom na můj hlas, ale i na moji povahu, s tím rozdílem, že jediné, co bych neudělala jako Carmen, že bych se nenechala kvůli chlapovi zabít, tak to teda ne! (smích). Ale jinak je to báječné.

To představení samo o sobě je úžasná hudba, máte prostě úžasný hlas, ale jak to vnímáte jako žena? Nebo jako Carmen?
Já neznám ženskou, která by nechtěla mít krásnou lásku, kdy se zamiluje až po uši, a je to třeba opětované, ježíš, to je jasné, já nevím… Já si myslím, že to představení je pro člověka, který je hravý, který má rád vášeň, pro kterého je láska důležitá součást života. Já si bez lásky neumím život představit. Ať už je to bez lásky k domovu, ke svému synovi, k přátelům, ke svým spolupracovníkům, k divadlu, k hudbě… a tak (smích).

Jaký to byl pro vás osobně pocit, když jste zachránila to představení před zničením kulis, kdy se vlastně obnovilo kvůli vám?
No, já trošičku podezřívám vedení divadla, že na mě trošičku ušili boudu, že asi chtěli zlikvidovat kulisy, ale řekli mi to tak, jako že ve mně probudili toho záchranáře, protože já zachraňuju už od první třídy. Už kvůli tomu jsem byla předseda třídy, protože jsem za něco, nebo za někoho bojovala. A tady najednou to mělo být definitivní zrušení rekvizit, kostýmů a všeho – teda, i když já mám kostýmy nové – a mně to najednou přišlo tak strašně líto, že jsem řekla: „A co kdybychom…“ Ale já si myslím, že to byla finta na mě. Protože oni věděli, že to beze mě nerozjedou, že to nebudou chtít beze mě udělat, a tak prostě zkusili hodit háček a já jsem se jako ryba chytla.

Ať to bylo tak nebo tak, my děkujeme, že se to podařilo…
To já děkuju, to bych byla hloupá, kdybych tu nabídku odmítla!

… a přejeme vám další šťastnou čtyřstovku!
Jé, tak to snad (smích) ...moc děkuju!

Carmen po 400té

Komentáře k článku

* Jméno
* Mail
WWW

Přidat komentář

Opište kód   
ChronoComments by Joomla Professional Solutions