Život je kruh. Kruh, který nezačíná ani nekončí, prostě je. Nebo začíná a končí ve stejném bodě - konec něčeho je zároveň začátkem něčeho jiného. Je to pomyslný koloběh, který se stále opakuje. A uvnitř tohoto kruhu je člověk, příroda, emoce, myšlenky a další věci, které si jen dokážete představit. Jednou z nich můžou být i zázraky. Nebo alespoň jeden. Zázrak. Branický zázrak. Branický zázrak z Voděrádek. Že to není možné? Ale ano, stalo se to…
Muzikál se uváděl ve dvou reprízách na letní scéně Voděrádky, v prostoru zvaném Home of AV - tedy multimediálním prostoru. A ten byl zcela zaplněn - hudbou a zpěvem, světly i stíny, ale i hlediště bylo plné diváků. Branický zázrak měl svou premiéru 17. května 2022 v Divadle Na Fidlovačce, ale zcela první, předpremiérové uvedení bylo 2. května 2022 právě na scéně ve Voděrádkách. Autorem muzikálu je Jan Svěrák, který začal tento mystický příběh psát v roce 2012. Neměl tušení, že se nebude překvapivě jednat o film, ale o divadelní muzikál. Dílo, které bylo tvořeno pro film, se ocitlo na prknech, která znamenají svět.
Pak se stal další zázrak: autor oslovil autora. Jan Svěrák oslovil Tomáše Kluse, který se pro vznikající muzikál nadchl, a pro celé dílo napsal 16 krásných písní, které opatřil zajímavými texty i názvy, jako například "Špačkovatkosům", "Jedna duše" nebo "Smrtinausmířenou". Jejich hravé ale i vážné texty sdělují složité myšlenky a melodie jsou lehké a chytlavé. Velkou devizou celého představení je živý orchestr, a také Tomáš v roli zpěváka Krajíčka, který zahraje naživo přímo na scéně. Díky tomu třeba zjistíme, že hrát se dá i na pouhé tři struny…
Hrdina Branického zázraku zpěvák Pavel Krajíček se nachází v životní krizi, je plný strachu a potlačovaného hněvu. Když mu někdo opakovaně vykrade garáž, a policie mu nepomůže, sám se vydá hledat ukradené věci mezi místní bezdomovce, ale místo kola a bumboxu objeví příběhy těchto lidí, žijících na okraji společnosti, a prožije magickou noc mezi dvěma světy, kdy možná najde i vlastní duši, a také mnohé odpovědi. Jeho příběh zobrazuje proměnu osobnosti, které se v některých učeních říká "probuzení"…
Začal jsi pozdě, ale vím, že to dáš,
to světlo uvnitř nikdy nezhasíná,
nejde to myslet si, že žijeme zvlášť,
cesta je jedna, i když vždycky jiná,
probuď se, zazeň noční můru.
Hlavní roli zpěváka Pavla Krajíčka - jehož hvězda pomalu uhasíná - ztvárnil Tomáš Klus, který netušil, že někdy přijme nabídku na vytvoření muzikálu, ale téma ho zaujalo natolik, že tuto nabídku přijal jako výzvu. A nutno dodat, že se s ní popasoval velmi dobře. Písně si vtipně, ale přitom hluboce všímají složitosti dnešní doby, života, z něhož vymizela láska k lidem a mezi lidmi - kterou nahradila láska k věcem a konzumu, ale také složitosti vztahů mezi lidmi, povrchnosti, ale i lidskosti a prostého lidského porozumění.
Tomáš Klus je nejen výborný zpěvák a skladatel - to už víme z dřívějška, kdy některé jeho písně jako "Pánubohu", "A pak…", či "Nina" zlidověly, ale také herec, dá se říci i komediant - v tom nejlepším smyslu slova. A je jedno, zda toto umění předvádí na scéně, či mimo ni, při setkáních se svými fanoušky. Na prknech, která znamenají svět, má však možnost oslovit více podobně smýšlejících lidí, kteří si tak se zábavou odnášejí i vážnější témata ve svém nitru. Tomáš může představit více emocí ze svého nitra, zamýšlet se nad životem, a občas ho i glosovat - nebo vést rozhovor se svou duší.
Málokdo mě vidí, a přitom jsem tu stále, málokdo mě osloví.
Nepocházím odtud, ale ani z dálek, nemám žádné okovy.
Jsem rázem tu, rázem tam, jsem tu, čekám na člověka.
Konečně mě vidíš, tak dlouho jsem sama, konečně se můžeš začít ptát,
jestli mě chceš slyšet, ztiš se myšlenkama, poslouchej srdce, co šeptá.
Složitý věci jsou ve svý podstatě prostý.
V roli jeho manželky Elen Krajíčkové mu zdatně sekundovala krásná a talentovaná Veronika Khek Kubařová, která zazpívala také několik krásných písní i spolu s Tomášem. Její postava ženy, která se honí za úspěchem, krásným vzhledem a dalšími atributy úspěchu, je přesným vykreslením schizofrenie dnešní doby, kdy lidé nehledají porozumění, ale pouze úspěch a peníze. Její postupný přerod do krásné a laskavé ženy s nádhernou duší, která pochopila zbytečnost tohoto věčného maratonu slávy, a která kolem sebe začne šířit pohodu a klid, je fascinující.
V roli bezdomovců se objeví Bronislav Kotiš coby možná již zmoudřelý Profesor, dříve slavného fotbalistu Rudu si zahrál Šimon Bílina, který mě překvapil, jak hezky zpívá - což v seriálu ZOO nemůže vyniknout. Josef Fečo ztvární postavu zvanou Technickej, jehož zajímavostí je to, že moc technikou nevládne, což se třeba projeví při stavbě stanu, a Rudolf Kubík je naproti tomu Živej, protože jako jediný přežil pád letadla, kde všichni kromě něj zemřeli. V rolích policistů jsme viděli Míšu Zemánkovou a Radima Flendera, sociální pracovnicí se na chvíli stala Lucia Jagerčíková, v další roli jsme viděli Jana Baumruka.
Zajímavostí tohoto představení bylo avizované opékání buřtů. Během první poloviny představení byla roztopena ohniště, kterých mnozí diváci využili a na připravených špekáčcích, které si sami opekli, si smlsli, což jsem ještě na žádném představení nezažila. Návštěvníci si také užili hodně legrace, když účinkující zavítali mezi diváky, ale vystupovali dál ve svých rolích. A tak se lidé fotili s Krajíčkem nebo Rudou, Technickej a Živej si přišli pro pár buřtů, policie udržovala pořádek - zkrátka skvělá zábava i o přestávce.
V druhé části představení se Krajíček ocitne ve společnosti bezdomovců - Profesora, Rudy, Technického a Živého, kde mu každý z nich vylíčí svůj životní příběh. Krajíček se rozhodne, že s nimi přespí na magickém místě mezi dvěma světy, kde se zdají silné sny, a někdy se i plní přání. A tak se stane, že se Krajíček může během magické noci ptát své vlastní outlé Duše (Simona Tlustá) na to, co ho zajímá nebo tíží, ale odpovědi dostane jen tehdy, pokud se správně Duše zeptá.
A tak se tedy ptá, a dostává od ní překvapivé odpovědi, a z dialogu přechází Duše do písně. Zde podle mého názoru zazní jedna z nejkrásnějších písní celého muzikálu "Jednaduše", nutící k zamyšlení. Pak Krajíček prožije katarzi, jejíž způsob přítomného diváka zcela ohromí a ochromí. Ke své ženě Ellen a synovi (Kryštof Švehlík) se pak možná vrátí vnitřně posílen a usmířen sám se sebou, nebo také zcela zlomen, a ještě více zoufalý - to divák zjistí, až se na představení zajde sám podívat.
Muzikál má jednoduchou, ale zároveň velmi funkční scénu od Nikoly Tempírové, často z recyklovaných materiálů, o to více nápaditou a výborně doplněnou projekcemi. Jednou z nejpůsobivějších je právě ona magická noc, kdy ji prožíváte ne jako divák, ale jako součást děje v celém prostoru. Kostýmy vymyslela Katarína Hollá, a vytvořila je i z velmi netradičních materiálů, často odkazujících na odpad, který se ale dá s dobrým nápadem recyklovat a znovu používat, což zvláště v dnešní době je palčivým problémem.
Choreografie je plná neotřelých nápadů - skvěle propojených se scénou a kulisami, pochází z dílny Tomáše Rychetského a Denisy Musilové a nutno dodat, že oba příjemně překvapili. Například jejich ztvárnění kosů, slétajících se na potravu, je vynikající, nebo mlýnské kolo, provedené z živých lidí, odkazující na koloběh života, jsou velmi nápadité. Takových čísel je tam mnoho. Choreografie jsou i výborně zatančené, protože v company mají velmi šikovné tanečnice - my jsme viděli Elišku Machačovou, Evu Petrovou a Zítkovou, a Kristýnu Štarhovou.
Velkou zajímavostí tohoto kokrétního představení byl i fakt, že autor osobně stál u štychu, a svítil tak na vlastní dílo, a zároveň jako režisér kontroloval, zda se hraje podle scénáře.
V tomto částečně otevřeném prostoru vlastně hrála i sama příroda, kdy vánek rozpohyboval kulisy. Nebo že by to byli andělé strážní každého z nás? Či snad jsme vnímali jen své vlastní duše? V tomto díle je totiž možné zažít na vlastní kůži úplně všechno.
Muzikál Branický zázrak je o zázraku. Já ten den prožila hned dva: jeden Branický a druhý byl zázrak lásky a pochopení, ale ten si nechám pro sebe. Branický zázrak opravdu prožijete, neboť jeho atmosféra vámi přímo prostoupí. K tomu přispívá i živá kapela se sbory, které krásné výkony podpoří. Branický zázrak se mi opravdu moc líbil pro jeho vtip, ale současně hloubku myšlenek, které jsou lehkou formou předkládány divákům, a doporučila bych každému z vás se na něj zajít podívat do Divadla Na Fidlovačce. Já osobně se na něj zajdu podívat určitě ještě jednou.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Komentáře k článku