Nejeden fanoušek Mariky Gombitové zbystřil pozornost, když se v Praze začaly objevovat plakáty anoncující muzikál Vyznanie s jejími hity v režii Jána Ďurovčíka. Úžasný slovenský počin se objevil na dvě exkluzivní představení v divadle Hybernia. Lístky se vyprodaly během tří dnů, a tak produkce přidávala další představení – a všechny byly vyprodané. V Divadle Hybernia muzikál vidělo asi 2 500 diváků. Jána Ďurovčíka netřeba muzikálovým fanouškům představovat, jeho domovskou scénou bylo zejména Divadlo Kalich a představení, na nichž se podílel jako choreograf nebo režisér, se vyznačovala efektními tanečními scénami, promyšleným konceptem a vizuální zajímavostí – například Robin Hood, Pomáda, Mauglí, Atlantida, Horečka sobotní noci, Osmý světadíl. Nejinak tomu bylo i u Vyznanie.
Variabilní a moderní scéna s akcentem na světla vyznívala fantasticky. Světla by sama o sobě mohla vyprávět samostatný příběh. Umocňovala intenzitivní zážitek z představení. Výtečná taneční vystoupení dodávala na dynamičnosti a dramatičnosti. Zajímavostí je, že ve scéně, kdy sledují hlavní postavy na jevišti taneční představení na panelech, jsou tam promítnuty scény z Carmen, pod níž je rovněž podepsán Ján Ďurovčík. Kostýmním výtvarníkem je jeden z nejlepších a nejuznávanějších slovenských módních návrhářů, Fero Mikloško. Jeho jméno se tak objevuje na scéně v projekcích, stejně jako na některých kostýmech, a na scéně se objevuje jeho kolekce nazvaná Šach-mat.
Módní svět byl ilustrován nejen poutačemi, ale třeba i krejčovskými pannami, které byly výborně využity i při scéně, kdy Nina v podání Kristiny Vreckové dává průchod svému vzteku a zmatení. V muzikálu zazněly také skladby kapely Modus, jako „Vyznanie“, „Úsmev“, „Dievčatá“, „Mená lodí stratených“, „Blúdim“, „Pozhasínané“ či „Lúčenie“, jejichž autorem je Ján Lehotský. Řada z těchto písní se i díky výborné interpretaci a zakomponování do příběhu zaryje pod kůži.
Představitelé hlavních rolí Ján Slezák a Lenka Fecková zaujali tím, jak se zcela ponořili do zpěvu a jejich projev byl spíše civilní a velmi uvěřitelný. Příběh se rozvíjí velmi pozvolna, dramaturgie se na začátku soustředila na prokreslení prostředí, v němž se hlavní hrdina majitel módního časopisu Richard pohybuje. Ústředním motivem je romantická linka vztahu Richarda a Evy, která má ale řadu spletitostí a zákrut. City, které lomcují nejen hlavními postavami, ale i ostatními vedlejšími postavami probublávají na povrch až postupem času.
Expozice příběhu mi přišla o něco zdlouhavější, jakmile se dostaly emoce na povrch ve scéně, kdy projeví své pocity jedna z kamarádek Evy, Viki v podání Simony Augustovičové dostává představení tu potřebnou gradaci. Výborným osvěžením bylo rapování Alexe, kterého ztělesnil Erik Michalek. Kristina Vrecková v roli teenegarky dokázala rozsvítit scénu skvělou energií a její vtipné průpovídky odlehčily dramatické chvíle. Výbornou postavou byla i Omama, kterou ztělesnila, Lenka Rakar. I její charakter dozná značného posunu, kdy ji zprvu ovládá pomsta, ale posléze si uvědomí, že tím nic nezíská. Zaujala zejména ve scéně, v níž se do protikladu dávají požadavky módního průmyslu na mládí a krásu a přirozenému stárnutí a přechodu do další etapy život. Lenka Rarar dokázala pěvecky tuto emoci předat publiku.
Richard projde zajímavým vývojem od frajera, který si zakládá na luxusu, je zahleděný do sebe a chová se přezíravě k člověku, který si své chyby uvědomuje a přehodnocuje náhled na druhé. Muzikálem se ostatně prolínají zajímavé podněty k zamyšlení na téma smrtelnosti, ztráty, složitosti prožívání vztahů, mladické revolty, smyslu života, ale i vyrovnání se s pocitem, že druhé zraňuji, byť někdy i nevědomky. Oceňuji, že se tvůrci muzikálu odvážně nabídnuli závažná témata, bolesti v nás, která v nás může přetrvávat, pochybností, zda na druhého netlačíme příliš a nedokážeme respektovat jeho rozhodnutí.
Nejzásadnější mi přišel celkově prolínající se představením motiv lítosti a odpouštění, schopnost opustit již dlouhodobě vyšlapané cestičky v sobě a najít tak novou podobu sama sebe. Téma plnění si snů, rozhodování, za čím v životě jít, jak je zapotřebí druhého opravdu vnímat, přitom není podáno v cukrkandlovém provedení, ale jde na dřeň. Energetické podání hitu Úsměv při závěrečné děkovačce v divácích nepochybně zanechalo dobrou náladu. Praha tak měla měla unikátní možnost seznámit se se zajímavým slovenským muzikálem, nad jehož myšlenkami se vyplatí si zapřemýšlet. Filosofického přesahu muzikálu jsem si velmi považovala. Takové muzikály nechť zdobí divadelní scény v hojné míře.
| Eva | Lenka Fecková |
| Richard | Ján Slezák |
| Omama | Lenka Rakar |
| Eduard | Roman Muller |
| Tina | Ester Handiaková |
| Nina | Kristýna Vrecková |
| Laura | Nikoleta Kupčíková |
| Viki | Simona Augustovičová |
| Valentýna | Zuzana Hrvoľová |
| Alex | Erik Michálek |
| Robo | Jakub Janotík |
| Company |
Petra Cipár, Radka Dorušincová, Martina Hartl, |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Komentáře k článku